Chceš nebo nechceš?

Chceš nebo nechceš. To je otázka, kterou pokládám. Je-li odpověď ne, odcházím.

Napsal mi známý, jestli mi může zavolat. Hned jsem pocítila nepříjemný pocit. Něco se děje. „Zemřela mi babička.“ řekl. A já ucítila, že jsem tu teď a tady správně.

Ke konci rozhovoru se zmínil, že by chtěl změnu, ale že neví, jak na to. Odpověděla jsem, že první krok není to „jak“, ale to, jestli opravdu chce. „Před dvěmi lety jsi mi řekl, že nechceš. Takže se sebe znovu zeptej, jestli opravdu chceš. Chceš vzít ten klíč a odemčít vše, co máš v sobě zamčené? Chceš pocítit vše, co sis pocítit odmítl? Bude to dřina, bude to nával všeho. Všechno půjde ven a ty to budeš muset řešit. Budeš muset máknout. Budeš se muset o sebe starat. O svou duši, o své tělo. Ale ta dřina sakra stojí za to! Opravdu to chceš? Rozmysli si to, a pak mi dej vědět. To „jak“, ti řeknu moc ráda v momentě, kdy řekneš, že chceš.“

Rozloučili jsme se a po odložení telefonu jsem pocítila blažený pocit. Bože můj, vrátil se a řekl, že chce změnit svůj život. Že chce se sebou něco dělat. Ještě se mi to nestalo. Ta změna rozhodnutí.

Co jsem si prošla proměnou sebe, už vím, že pomoct nemohu všem. I když chceme, nejsme spasitelé a každý jedinec musí napřed začít u sebe. Může požádat o pomoc? Ano, jistěže. Ale my jsme poté jejich průvodci, ne jejich spasitelé. Takže jsem-li s člověkem, který něco v sobě řeší, zeptám se: „A chceš to změnit?“. Když je odpověď „ne“, odcházím. Jsem tam zbytečná. Není tam pro mě prostor. Ano, mohla bych zůstat jako posluchač, ale pro tu osobu je to jen chvilkové uchlácholení a pro mě zbytečně vyčerpávající.

Takže, chceš?

Jestliže stále nevíš, jak bych Ti zrovna já mohla pomoci, tak si přečti pár slov o mně, sleduj mé příspěvky na sociálních sítích a mé články zde na blogu. Postupně budu i sepisovat mé konkrétní dary pro Tebe ♥